• Vím od Tebe, že píšeš dark fantasy, zatímco Petra Neomillnerová dirty fantasy. Můžeš nám osvětlit ten rozdíl mezi dark a dirty fantasy ?

V první řadě bych chtěla říct, že co se týče knih žádné přesné škatulkování neexistuje a škatulky se mnohdy překrývají. Já osobně tedy beru to rozdělení do žánrů čistě orientačně. S Petrou Neomillnerovou mě občas čtenáři srovnávají, což bude ale hlavně způsobeno tím, že je to nejvýraznější a nejznámější česká spisovatelka, která píše naturalističtější fantastiku. Když se potřebuji proti ní nějak vymezit, používám toto srovnání, ale samozřejmě není to stoprocentní, spíš to vyjadřuje jistý obecný trend v tvorbě. Autorsky a čtenářsky považuji za temnou fantasy knihu, ve které autor pracuje s antihrdiny (hlavním hrdinou černokněžník) a která má místy až hororovou atmosféru. Špinavá fantasy se snaží o realistické zobrazení fantastického světa, autor v ní bez obalu zobrazuje veškerou lidskou bídu, nebojí se popisovat násilí a sex.

• Vystupují v „Hladových přáních“ nějaké postavy přímo inspirované Tvým skutečným životem ?

Mým životem jsou inspirované všechny, ale konkrétní červená trička používám nerada. Moje sestra jednu dobu používala na chatu přezdívku „Kerdea“, tenkrát dokonce nosila rezavé vlasy, ale neřekla bych, že toho ve skutečnosti mají mnoho společného. Kromě toho, že jsou to obě velice inteligentní a emancipované ženy.

• Už máš zcela dopsané „Vílí kruhy“ ?

Už od dubna. Momentálně řeším vydání, takže je na čase držet palce. I na nohách.(Budeme!!)

• Tuším, že jsi vdaná. V kolika letech ses vdávala – považuješ to ještě dnes za moudré rozhodnutí ?

Já taky tuším, že jsem. Teď vážně, ano, vdávala jsem se ve dvaadvaceti, na konci září budeme mít s manželem první „bavlněné“ výročí. Víceméně jsem věděla do čeho jdu, protože jsme spolu už pět a půl roku, z toho spolu čtyři a půl bydlíme a zažili jsme si už ledacos. Myslím, že každý vztah prochází určitými fázemi a jsou momenty, ve kterých je ho moudré posunout na další úroveň, aby to nevyhaslo. Není nic horšího než přechozený vztah.

• Plánuješ mít děti? Kolik asi tak a v horizontu cca kolika let ?

Určitě! Miluji děti! Kdyby to šlo a věděla bych, že ho dokážu zabezpečit a předat mu vše, co bude v životě potřebovat, pořídila bych si skřítě klidně už teď. Zatím se na to ale necítím, je to obrovská zodpovědnost. Plánujeme jedno, ale kdoví. Časový horizont neřeším, až to na nás přijde a budeme chtít být mamka a taťka, tak to prostě přijde.

• Je lepší tohle plánovat, anebo nechat přírodu, ať to vyřeší za nás ?

Příroda má vždycky to poslední slovo, ať už plánujeme cokoliv.

• Dočetla jsem se, že jsi studovala biologii (zoologii) – co se Ti na tom nejvíc líbilo ?

První rok studia jsem se cítila jako v extázi. Přednášky, cvika, terény, líbilo se mi úplně všechno, překypovala jsem nadšením. Pak to postupně opadlo a já si uvědomila, že věda je sice úžasná věc, ale není to nic pro mě.

• Nyní studuješ historii. Proč takováto změna?

Budete se mi smát, ale chtěla jsem si napsat historický román a zjistila jsem, že mi k tomu chybí potřebné znalosti. Tak to začalo. Jelikož mě tehdy čekaly státnice na Přírodovědě a já věděla, že v biologii pokračovat nechci, rozhodla jsem se, že se zapíšu na dějiny. Ale uvažte… K čemu jinému ty školy jsou, než aby člověk získal vědomosti, které potřebuje?

• Čekají nás předčasné volby. Co tomu říkáš a jak za sebe hodnotíš společenskou a politickou atmosféru v Čechách ?

Hrozně miluji Karla Kryla, takže mě okamžitě napadl verš z jeho písničky, který to, myslím, vystihuje dostatečně:

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky

Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky

Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky

My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky

Pokud to mám hodnotit z pohledu začínajícího spisovatele, biologa, nedostudovaného historika, tak asi takto ve třech bodech:

1. Stále se vydávají knihy! A bez cenzury! Jsou zde lidé, kteří čtou! Hurá!

2. Nevymřeli jsme! Hurá!

3. Máme vlastní stát! Už skoro sto let nejsme součástí Rakouska-Uherska! Hurá!

• Co Tě spolehlivě vytočí a naštve ?

Jelikož jsem cholerik, tak tolik věcí, že by to vydalo na samostatnou knihu. Řekla bych, že nejspolehlivěji člověk dokáže vytočit sám sebe vlastní blbostí.

• Co Tě naopak uvádí do stavu klídek/pohoda?

Jsem velice aktivní člověk a cítím se dobře, když mám spoustu práce, ale vím, že ji všechnu bez problému zvládnu. Takový ten mírný příjemný stres.

• Kdybys přišla domů a zjistila, že Ti právě opásají knihovnu kůň s kozou – co bys udělala ?

V jednom z předchozích rozhovorů se mě Filip Lukl ptal, co bych dělala, kdybych přišla domů a v obyváku stál kůň. Teď už tam mám i kozu a ještě mi k tomu žerou knížky! Hele, hlídejte si ten dobytek, ať to lidem neleze do paneláků! No, asi by mě kleplo, jednou jsem se vrátila domů a zjistila, že mi štěně roztrhalo knížku z knihovny. Vyváděla jsem tak, že čuba od té doby chodí kolem knihovny širokým obloukem a na knihu se ani nepodívá.

Kůň a koza by svého bezuzdného vandalismu také velice brzo litovali. Koňského salámu není nikdy dost.

Závěrem:

• Co bys chtěla čtenářům FANTASY a svým fanouškům obzvlášť vzkázat ?

Mám vás fakt ráda, lidi. Spoustu z vás znám osobně, potkávám vás na akcích a musím říct, že je mi s vámi dobře. Zůstaňte takoví, jací jste.

Děkujeme.

 FANTASY ochotně odpovídala Temnářka (https://www.facebook.com/temnarka)