Kingdom Come: Deliverance

Zvýrazněno

Štítky

,

Prožijte středověk za doby krále Václava IV. a královsky se u toho bavte

Vítejte u recenze dlouhých šest let vyvíjené RPG s otevřeným světem od Warhorse Studios, ve které se mimo jiné také dozvíte, zda to čekání stálo nebo nestálo za to.

Děj Kingdom Come se odehrává v roce 1403. Jedná se o důležitou část našich dějin. V Kutné Hoře dochází stříbro. Král Václav IV. byl slabý, rozmazlený a neschopný panovník. Centrální vláda selhává. Bratr Václava IV. Zikmund se jej snaží všemožně sesadit z trůnu, dokonce dojde i k únosu krále. Zikmund poté vtrhne do českých zemí s armádou, která převrátí život hlavního hrdiny hry naruby.

O synu kováře a jeho pomstě

Hlavní postavou příběhu a tou za kterou hrajeme je Jindřich, syn kováře. Zikmundova armáda pod vedením hlavního záporáka vojevůdce Markvarta von Aulitz zaútočí na Stříbrnou Skalici, vypálí ves do základů a zabije Jindřichovi rodiče. Jindřich ujíždí na koni, zasažen šípem a krvácí. S nepřáteli v patách se dostane do Talmberku. Později vstoupí do služeb šlechtice Racka, kde nabere velmi potřebné bojové zkušenosti, aby se mohl pomstít. Příběh hry v podobě klasického hollywoodského klišé není nakonec zpracován úplně špatně, ale postavy v něm jsou spíše černobílé. To však nemusí vadit, protože na něj brzy zapomenete. Vedlejší úkoly a aktivity zpracováním a zábavností hlavní děj leckdy mnohonásobně překonávají. Můžete lovit zvířata pro mistra lovce, ale musíte si dát pozor na hajného. Budete krást prsten popravčího pro mlynáře. Nebo se pokusíte získat mlynářovu holku Terezu. V Úžicích na vás čeká písař, u kterého se naučíte základy čtení. Pokud vás přestane bavit plnit příběhové úkoly, můžete se vyřádit a i něco peněz vydělat při pěstních soubojích s uprchlíky v Ratajích. A pokud nemáte dost grošů, tak se můžete dát na dráhu zločinu, tedy vybírat lidem kapsy a za pomoci paklíčů navštěvovat jejich příbytky. Kradené zboží pak snadno prodáte u mlynáře, který vás i naučí jak správně zvládat zlodějské řemeslo. U kořenářky v lese se zase lze naučit bylinkářství. Dokonce se v pozdější fázi hry zúčastníte i obléhání hradů a prokážete své schopnosti v bitvách celých armád.

Detailní a dobře zpracovaný svět

Grafická stránka Kingdom Come je skvělá, běží na léty prověřeném Cryenginu. Krajina vypadá jako živá, vše je krásně do detailu vymodelováno podle skutečných předloh. Herní svět má rozlohu 12 km². Jedná se o věrnou kopii části Posázaví, je možné zde najít například Sázavský klášter nebo Sázavský les. Skutečně skvělé jsou hra světla a stínu i nádherně vypadající lesy, ve kterých se rádi budete ztrácet. Při hraní jsem měl opravdu pocit, že jsem tam, že žiji v době Václava IV, tak dobře je všechno zpracováno. Herní mapa je podrobná a logicky uspořádaná.

Hra obsahuje encyklopedii, kodex s různými informacemi o historii, například šlechtických rodů či lokací. Velmi dobře zpracovaný svět podbarvuje výborný soundtrack.

Kvalitní herní mechaniky základem každé dobré hry

Nejprve si řekneme něco o soubojovém systému. Znáte nebo jste dokonce hráli oldschool fantasy rubačku Die by the Sword od Treyarchu? Tahle hra už v roce 1998 zpracovávala šermířské souboje i včetně jejich fyziky tak reálně, že to dokonce ovlivnilo prodeje. Negativně. Práce na druhém díle byly nakonec stornovány. Bylo to realistické, ale ne moc zábavné. Hra předběhla celkem dost svou dobu a v tom byl právě hlavní problém. Vávrův tým se zřejmě při návrhu soubojového systému musel inspirovat i u tohoto titulu.

Kingdom Come zásadně rozlišuje zda bojujete s nezkušeným nebo s trénovaným protivníkem. Boj na blízko spočívá v řetězení kombinací úderů. Při jejich správném pořadí se spustí kombo, tedy speciální útok – dvojité bodnutí nebo například omráčení. Hra nabízí dva způsoby útoků se zbraní, bodnutí a seknutí. Krytí před útoky je vyřešeno klávesou Q, kterou musíte zmáčknout přesně v daný okamžik, jinak Jindřich útok nevykryje. Záleží také na tom, jakou zbroj má váš protivník na sobě. S mečem proti rytíři s plátovou zbrojí moc neuspějete, meč po brnění sklouzne. V boji jde v podstatě o to protivníka unavit, vy si musíte velmi pozorně hlídat staminu. Po jejím vyčerpání totiž nelze bojovat. Boje jsou tedy perfektně zpracované, ovšem zábavné nejsou vůbec. Víc legrace si užijete s lukem, takto jsem byl nucen řešit boj i já, na systém boje zblízka jsem si nezvykl. Lukostřelba je provedena realisticky, bez zaměřovacího kříže, střílíte tedy od oka.

Schopnosti Jindřicha se zlepšují podobně jako třeba ve Skyrimu, jejich používáním. Pokud chcete být silní a obratní je třeba bojovat. Jízdou na koni se vám zase zlepšuje jezdectví. Takto lze získat perky – u každé schopnosti jsou na výběr jiné a ve většině případů se pak aktivují automaticky při splnění podmínek.

Ve hře je zpracován i faktor únavy a hladu. Musíte si pravidelně obstarávat potravu, to je nejlepší asi řešit lovem rozmanitých druhů zvířat v lesích. Pozor si dávejte na otravu ze zkaženého jídla. Dále je nutné hlídat si odpočatost a při kritické hodnotě musíte někde přespat.

Další věc, na kterou se zaměřím je odemykání zámků. Tohle se tak docela nepovedlo, je to celkem frustrující způsob, kdy otáčíte myší společně s pohybem klávesami paklíčem v zámku. Ve Skyrimu nebo Oblivionu to bylo lepší, jednodušší i zábavnější. Za toto jsem nucen hře srazit procenta z hodnocení.

Závěrečný verdikt

Kingdom Come si určitě vaši pozornost zaslouží. Dohrání hry zabere něco mezi 40 a 100 hodinami v závislosti na herním stylu a počtu plnění vedlejších aktivit. V posledním patchi došlo k opravení více jak 300 chyb v úkolech a předchozí patch také vyřešil řadu problémů. Hra mi za celou dobu recenzování spadla celkem třikrát, což se dá považovat za důkaz, že není nestabilní. Programátoři i designéři z Warhorse studios odvedli dobrou práci, jedná se skutečně o trojáčkovou hru, která snese srovnání se zahraniční konkurencí. Český dabing zatím chybí, musíme se spokojit s kvalitním anglickým ozvučením a českými titulky. Dabing možná bude dodělán v některém z DLC.

Výhradu bych měl k zábavnosti soubojů na blízko a k systému páčení zámků. Pokud vám soubojový systém nesedl, je třeba zatnout zuby a překonat počáteční nechuť a nakonec se naučit šermovat. Co se hardwarových nároků týče, nemusíte se bát, zahrajete si i na starších počítačích na nižší nastavení. Pokud chcete hrát plynule na střední až vyšší nastavení detailů je ovšem minimem grafická karta nižší střední třídy. Na hraní ve 4K rozlišení rozhodně zapomeňte, nároky na toto nastavení jsou spíše z říše snů.

Hodnocení: 90 %

The Good

+ kvalitní, promyšlený a dobře zpracovaný svět

+ grafická stránka hry

+ zcela otevřený svět, spousta vedlejších aktivit

+ soubojový systém je zpracován výborně

+ dlouhá hrací doba

The Bad

– divné odemykání zámků

– HW optimalizace je zvláštní, na jednu stranu hra běží i na horších počítačích, ale musíte se spokojit s nízkými detaily nebo sníženou plynulostí hry. Nároky na ultra nastavení jsou krvavé.

– není český dabing

Český postapo steampunk ve Světě Jotunheim

Vítejte u krátké reportáže z literárního večera v libereckém knihkupectví Svět Jotunheim. Lukáš Vavřečka zde ve středu 10. října 2018 představil čtenářům  novou knihu Mesopotamis.

   Nejdříve pár faktů o autorovi. Lukáš Vavřečka je prozaik, básník a aesejista. Je členem Asociace spisovatelů a Obce spisovatelů ČR. Vystudoval Kulturní dějiny na Univerzitě Pardubice. Ještě za gymnazijního studia publikoval román Revolucionáři (2005), na jaře 2007 se pak pouští do práce na Vyhnanci s křídly (2008). Následuje příprava veršovaného Idealistického románu (2009), knihy vícehlasých básnických skladeb s názvem Partitura (2011), lyricko-detektivního cyklu Alibi na příští noc (2014), lyricko-kriminálního románu Dej holce jméno (2015) a cynicky laděného brněnského románu Ztracená generace (2017). Byl jedním z iniciátorů a spoluautorů projektu Šest nevinných: Román na šest nádechů (2015) a antologie Sever, západ, východ: Na dva východy (2013). Do roku 2016 působil v redakci literárně-kulturního časopisu Tahy, v letech 2012 – 2015 byl šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Partonyma a v letech 2013-2014 předsedou Střediska východočeských spisovatelů. Od roku 2006 žije v Pardubicích. Pracuje jako technický redaktor na FF UPa, grafik a příležitostně též jako jazzový pianista. Jeho prvotina z fantastického žánru, postapokalyptický román Mesopotamis, se odehrává ve městě orlojů, kde tisíce chrámů chrlí do ovzduží saze a potrubním systémem sviští kryptexové depeše. Hlavní hrdina knihy, pětatřicetiletý hodinář Noam Baars si v chudém pouštním distriktu přivydělává výrobou telegrafických zařízení a jejich prodejem na černém trhu. Při útěku před hlídači se připojí k odbojové skupině vedené ženou jménem Seriah Davi. Začíná zběsilá, stovky mil dlouhá dobrodružná cesta napříč městem, jeho minulostí i budoucností. Cesta, která nevyhnutelně směřuje k Babylónu a nebezpečí, jaké této jediné civilizaci hrozí. Nebo snad není jediná…

Lukáš začal netradičně diskuzí s publikem. Poté nám objasnil, proč si vybral právě žánr steampunk. Během delšího úvodu, kde vysvětlil přítomným také, jak se k tomu všemu dostal, zmínil i své předchozí knihy. Též pár větami odkryl budoucí projekty. Autorským večerem spoluprovázela a diskuzi usměrňovala známá liberecká spisovatelka Karolina Francová.

Mesopotamis je psán v ich formě, kniha byla původně zamýšlena jako vícedílná série, ale nakladatel Epocha mu to neschválila a tak knížka vyšla zatím jako jednodílné dílo.

Po diskuzi Lukáš přečetl dvě různé kapitoly ze svojí knížky. První z ukázek byla z 1. kapitoly. Karolinu poté překvapilo, že při čtení Mesopotamis si musela spoustu termínů v knize googlit a zdůraznila, že tento přístup ke čtenářům se jí líbí. V knize je spoustu odborné a historické terminologie, která některé čtenáře svou složitostí může zpočátku odradit. Ovšem zárověň to ukazuje na autorovu vyspělost, zkušenosti a zručnost práce s jazykovými prostředky i textem.

Po ukázkách a další krátké diskuzi se čtenáři, kde byl vysvětlen např. termín prampouch  ihned následoval křest knihy. Lukáš na to vyčlenil jednu z přivezených knížek. Byla polita za značného potlesku publika alkoholem. Tímto se večer přiblížil ku svému konci. Závěrem ještě Lukáš podepisoval zakoupené výtisky Mesopotamis přinesené jeho čtenáři.

    Nakonec se organizátoři z Fantasy klubu Liberec i velká část přítomných přívrženců kvalitní fantasy literatury přesunula na večeři a další neformální povídání s autorem do proslavené pizzerie Maškovka, nalézající se nejblíže knihkupectví Svět Jotunheim.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Design a site like this with WordPress.com
Začít